report Dolní Loučky

Dolní Loučky
S odstupem času sem si nechal čas na rozmyšlenou co napsat k poslednímu zápasu sezony a to v Dolních Loučkách.

To, že jsme zajížděli na hřiště soupeře, který se drží na spodku tabulky nebylo nijak zavádějící v posouzení jeho výkonů. Pořád platí, že nám tito soupeři nesedí co herní kombinace neboť ještě nemáme naučený to srdíčko si zvolit cestu chtít se ukázat, diktovat rytmus. Bohužel převažuje pořád tíha strachu, kterou si chlapci nesou z předchozí ho vedení . Napověděl to i poločasové vyjádření jednotlivců v kabině. Štěstím je, že jsme do týmu přijaly další osazenstvo, které není touto situací poskvrněno a tím nám dává naději a šanci se naučit jinému rytmu, vedení a fotbalové hře.

První poločas se nechal odehrávat sice v naší taktovce, ale né v důraznosti. Soupeř tentokráte postavil na hrot o hlavu větší a v ramenou širšího golema i podle roku narození leden 2002. Bohužel jsme na jeho dvě střely nedokázaly zareagovat a dostaly tak gól. Naše snaha obléhání se neujala a končila překombinovanou hrou na hranici pokutového území, kdy nikdo nebere na sebe odpovědnost vystřelit a místo toho volíme přihrávku která končí vniveč. Zhruba kolem 23 minuty nám pod tlakem soupeř nabídl penaltu na kontaktní gól kterou jsme v podání Dana Víta nevyužili. Asi sme si řekli že ty góly je potřeba vybojovat a né střílet z penalt :-). To samozřejmě na naší psychice nedodalo ba dokonce soupeře podpořilo v jeho herní činnosti . Tím poločas byl ukončen ve stavu 2:0.

Druhý poločas bych označil jako návrat k našemu tréninkovému snažení a úsilí. Jednoznačné probuzení všech hráčů aktivita a pohyb na hřišti nenechal na sebe dlouho čekat a vstřelily jsme kontaktní gól na 2:1 střelec Vláďa. Samozřejmě snahou o vstřelení dalšího gólu a tím pádem otevřením vrátek naší obrany se podařilo už jen pouze jednou využít nakopnutého míče a vsítit tak golemův 3 gól do naší sítě. Jelikož už jsme byly naladěni na jiné nótě než v prvním poločase nevzdaly jsme to pokračovaly v úsilí dobývání Loučské branky . Závar trpasličího dua Vojta a Kuba M. kteří si velice dobře poradili s výškovou převaho, přispěl ke zmatkům v soupeřově bráně, využil Tadoš H. a snížil na 3:2. Kdo nechtěl zůstat pozadu byl i Dan, který tentokráte svou hrou na středu zálohy přispěl k aktivitě celého týmu a chtěním odčinit neproměněný pokutový kop, vstřelil další branku na 3:3. Do konce bylo ještě mnoho času soupeř byl zaskočen a nám to pomohlo ve všech směrech. Kluci přišli na to, že průnikové přihrávky do stran jsou ideálním receptem na obraný val, co do kondice přestával stíhat, zapojením se našich beků do přihrávek bylo výsledkem samostatných úniků ale bohužel ani Šimon Z. a Kuba T. této šance nevyužili na zvrat výsledku.

Závěrem:
Opět absolutně dva rozdílné poločasy jeden vlasy si trhající, druhý plný napětí euforie a ve finále i radosti. Osobně si myslím, že výhru jsme si nezasloužily, remíza je se vztyčeným prstem adekvátní. Je potřeba aby se tyto věci kluci naučili jinak vyhodnocovat a vkládat úsilí do celých 60 minut a né jen do poloviny. Soutěž která nás na přes rok čeká, sebou ponese jiné tempo a herní úroveň a pokud nechceme jen plandat musíme více zabrat. Nevzdáváme to, jedem dál po zimně nám napoví jak jsme si s tím poradily. Za druhý poločas tedy pochvala celému týmu, zmiňovat se nebudu, nechám to kolektivně, páč některý potvůrky si to moje plkání přeci jen čtou a kdybych někoho opomněl, měl bych na tréninku trest takže všem.
09.11.2014 10:32:29 | Autor: Pavel Jahoda


<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se