Sobota 1.3.2014 - halový turnaj v Ivančicích

.. a čeká nás další kvalitní turnaj - výsledky


Všechny zápasy kluci prohráli - poslední, 10. místo.

Sestava: Tomíček, Orjabinec, Zabadal, Hégr, Jahoda, Vít, Váša a Lukáš


Hodnocení trenéra
Dne prvního března jsme se za brzkých ranních hodin vydali na turnaj do Ivančic. Byli jsme nalosování do skupiny A, která podle mě byla trošinku jednoduší nežli skupina B.

V prvním zápase nás čekali Ivančice:
i přes důrazné varování v předzápasové poradě, že nás čeká silný soupeř, se kterým jsme sice dokázali v Jedovnicích nečekaně slušně zabojovat, tak chlapci vůbec nezachytili nástup soupeře, který se na nás velmi dobře nachystal. Do sestavy zařadil další dva poměrně vysoké a silné hráče a svým herním výkonem vyprovodil naše chlapce do šaten se stavem 0:5.

Druhý zápas - Havlíčkův Brod:
opět díky nepozornosti v předzápasové poradě a zjevně ne plnému nasazení si laxním způsobem nechali vstřelit gól. Tento stav byl hnedle z počátku natolik deklasující, že i přes jednu vstřelenou branku jsme se na větší snahu nezmohli a tedy prohráli podle mě s jasně porazitelným soupeřem 1:3.
Bohužel pokud do toho nedáme 105%, tak to nikdy nepůjde.

Třetí zápas - ČAFC Židenice:
z mého pohledu snad nejhorší zápas, co jsem u kluků viděl (tedy něco podobného jak v Jedovnicích se Znojmem 0:10).
Takhle odevzdaný zápas se spíše měl odevzdat kontumačně, neboť by výsledek nebyl tak deklasující jako prohra 0:7. Opět se projevila nepozornost, nezájem, laxnost a nasazení. Bohužel pro mě to znamenalo, že jsme ten zápas soupeři darovali zadarmo, malá snaha bojovat, chybí kondička a hlavně respekt a DISCIPLÍNA.

Čtvrtý zápas Sokol Dobšice:
zde se asi hnuly ledy, opět jakoby vyměněný tým nastoupil na palubovku do posledního zápasu v tabulce.
Zde jsme se znovu posunuli k výkonu, který si myslím, že už kluci mají, jen ho nevyužívají naplno. Já nevím, jak to popsat, ale když i během střídání na otázku "chceš jít hrát" dostávám odpovědi : "já nevím´" ... Rád si nechám poradit, co si mám o tom myslet. Pokud pamatuji, tak za nás bylo jen BUDU nebo NEBUDU (a to jen že jsem zraněnej).
No, skórově jsme tedy prohráli 1:3, ale herně to oproti předchozím zápasům bylo 100 a 1. Důkazem bylo asi i to, že někteří co do toho dali úplně vše, odcházeli z hřiště s velmi smutným obličejem, kdy pochopili že pohár hořkosti je třeba dopít do dna. I po zápase v kabině bylo konečně vidět, že do toho dali úplně vše, ale bohužel tentokráte štěstěna nechala oči zavřené.

Tudíž poslední místo v tabulce, bez zisku bodů nás posunulo do boje o 10. a 9. místo, kde nás čekal jediný zahraniční soupeř z Rakouska. Bohužel ani tento zápas se nám nepodařilo zvrátit na naši stranu, přes vysoké nasazení a snad i přemíru snahy jsme se sice dostali do vedení 1:0, ale vyčerpávajícím výkonem z předchozího zápasu jsme neustáli rytmus soupeřovy hry a opět prohráli 1:3. Pohár hořkosti byl opravdu dopit do dna a kluci to přijali velmi smutně. Pevně doufám, že pochopili, že bez disciplíny, osobního přístupu, snahy a respektu to nepůjde.

Závěrem - oproti ostatním týmům je hodně co dohánět a na 11-tileté kluky už je načase, aby to začali brát vážně.
P.J.


26.02.2014 09:30:32 | Autor: Michal Zabadal



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se